Historie plemene VŠSP

Velký švýcarský salašnický pes

je , hned po bernardýnovi, považován za největší a také nejstarší plemeno švýcarských horských psů. Tito vlídní psi sloužili po staletí k tahání vozíků na vesnicích a statcích, k nošení nákladů a hlídání, v dnešní době mají uplatnění zejména jako věrní společníci.  Jejich počet se do počátku 20. století rapidně snižoval, jedině úsilí Franze Schertenlieba a Alberta Heima přispělo k jejich záchraně.

Pravděpodobně se jedná o potomka velkých římských mastifů, kteří byli jako plemeno ,,objeveni“ Franzem Schertenliebem, který svůj nález konzultoval s Albertem Heimem. Společně se pokusili o obnovu plemene, které bylo pod dnešním názvem – Velký švýcarský salašnický pes – v  roce 1909 uznáno  Švýcarskou kynologickou společností  jako samostatné plemeno. Mezinárodní organizací FCI bylo toto plemeno však uznáno až v roce 1939, kdy byl publikován první standard.